Můj příběh


Krásný den / večer / noc

Proč jsem si vybrala toto řemeslo a dělám to, co dělám?

Narodila jsem se do zlatnické rodiny. Můj děda byl rytec / faser. Uměl krásně kreslit a do stříbra vyrýt cokoliv bez předkreslení. Za ta léta praxe to měl v malíčku. Zdobil ručně stříbrné tabatěrky, pudřenky nebo hřebeny. Také uměl zasazovat kameny do šperků. Když už byl v důchodu a maminka potřebovala něco orýt nebo zasadit nějaké kameny, přinesla jsem mu potřebné vybavení ze skříně na kuchyňský stůl a sledovala ho při práci. Dnes mne moc mrzí, že jsem se to od něj tenkrát nenaučila.

Děda měl s babičkou 2 dcery - mojí mamku a tetu. Obě jsou zlatnice. Sice už v důchodu, ale obě ještě pracují.

Když jsem se ve škole rozhodovala, co půjdu studovat ( ještě před revolucí) tak já měla jasno. I když se mne ve škole snažily přesvědčit, abych šla studovat školu s maturitou (zlatnice je jen učební obor), tak jsem si prosadila svou a šla se učit zlatnicí. Prý jsem tenkrát argumentovala slovy "radši ať mne bolí ruce než hlava".

Dnes bych neměnila. I když byly roky, kdy jsem dělala i něco jiného, tak tohle mne stále baví. Tvořit, vymýšlet si a hlavně dělat lidem radost. Když vidím reakce zákazníků, kteří si přijdou vyzvednout hotový šperk. Jejich radost, když předčím očekávání. Nic lepšího neznám. 

Od maminky jsem se naučila dělat poctivou zlatničinu a chci v tom i nadále pokračovat.  Nebráním se novým technikám, 3D tisku, laseru, ale kvalita a trvanlivost šperku jsou u mne na prvním místě.

Těším se na nové výzvy a třeba i vy mne nějakou novou výzvou překvapíte. 

Pište nebo volejte.

telefon - +420 775 568 884

email - Zlatnictvi.Helena@seznam.cz


  • Komentáře jsou prázdné.