Zlatnictví Helena

Diamant - král drahých kamenů

Diamant fascinuje lidstvo po staletí. Je symbolem výjimečnosti, trvalosti a krásy, ale zároveň představuje jeden z nejpozoruhodnějších materiálů, které příroda dokázala vytvořit. Některé přírodní diamanty jsou starší než tři miliardy let – vznikly tedy dávno před prvními složitějšími formami života na Zemi.

Diamant, nebo briliant?

Diamant je název minerálu. Briliant naproti tomu označuje způsob jeho vybroušení. Klasický briliant má kulatý tvar a přesně uspořádané fasety, jejichž úkolem je co nejlépe odrážet světlo a vytvořit charakteristický třpyt diamantu. Každý diamant tedy není briliantem – může být vybroušen například do oválu, kapky, srdce, princess nebo emerald brusu. A technicky vzato může být briliantovým způsobem vybroušen i jiný drahokam než diamant.

Co je diamant?

Diamant je přírodní minerál tvořený téměř výhradně uhlíkem (C). Atomy uhlíku jsou v něm uspořádány do mimořádně pevné krystalové struktury, která mu propůjčuje jeho výjimečné vlastnosti.

Stáří přírodních diamantů: často přibližně 1–3,5 miliardy let

Diamant je nejtvrdší známý přírodní minerál (10 na stupnici tvrdosti). To však neznamená, že je nezničitelný. Tvrdost vyjadřuje především odolnost proti poškrábání. Diamant může při prudkém nárazu v určitém směru prasknout nebo se odštípnout.

Jak diamant vzniká?

Většina přírodních diamantů vznikala hluboko v zemském plášti za mimořádně vysokého tlaku a teploty. V těchto podmínkách mohl uhlík krystalizovat do struktury diamantu.

Na zemský povrch se diamanty dostaly díky dávným hlubinným sopečným erupcím, především v horninách označovaných jako kimberlity a lamproity.

Diamant, který dnes zdobí šperk, tak mohl strávit miliardy let hluboko pod povrchem Země, než se dostal na místo, kde jej člověk mohl objevit.

Kde se diamanty nacházejí?

Mezi významné oblasti těžby diamantů patří například:

• Botswana
• Kanada
• Jihoafrická republika
• Angola
• Namibie
• Rusko

Diamanty se ale v průběhu historie těžily i na řadě dalších míst, například v Indii, Brazílii nebo Austrálii.

Jak se určuje kvalita diamantu – pravidlo 4C

Při hodnocení broušených diamantů se používají čtyři základní charakteristiky známé jako 4C:

Carat – hmotnost
Color – barva
Clarity – čistota
Cut – brus

Teprve jejich kombinace nám říká, jaký diamant skutečně je. Dva diamanty stejné velikosti proto mohou mít velmi rozdílnou cenu.

1. Carat – hmotnost

Hmotnost diamantů se udává v karátech (ct).

1 ct = 0,2 g

Karát vyjadřuje hmotnost, nikoliv přímo velikost diamantu. Dva diamanty stejné hmotnosti mohou při pohledu shora působit různě velké podle proporcí a způsobu vybroušení.

V běžných špercích se velmi často setkáváme s diamanty menšími než jeden karát.

2. Color – barva

U klasických bezbarvých až lehce nažloutlých diamantů se barva hodnotí podle mezinárodně používané stupnice D–Z.

D–F – bezbarvé diamanty
Nejvyšší barevné stupně. Rozdíly mezi nimi běžný zákazník pouhým okem prakticky nerozezná.

G–J – téměř bezbarvé diamanty
Velmi oblíbená skupina pro kvalitní šperky. Diamant působí při běžném pohledu bíle, ale jeho cena bývá příznivější než u stupňů D–F.

K–M – lehce zabarvené
Je možné zaznamenat jemný teplejší, žlutavý odstín.

N–Z – výraznější zabarvení
Žlutý nebo nahnědlý odstín je postupně stále zřetelnější.

Pro zákazníka je důležité vědět, že velmi dobrý diamant nemusí mít automaticky barvu D. U šperku může být například dobře zvolený téměř bezbarvý diamant vizuálně nádherný, zatímco rozdíl v ceně proti nejvyšším stupňům může být značný.

3. Clarity – čistota

Při svém přírodním vzniku mohou diamanty obsahovat inkluze – nečistoty – nebo povrchové znaky. Jsou vlastně jakýmsi otiskem přírodního procesu, během kterého diamant vznikal.

Čistota se odborně hodnotí při desetinásobném zvětšení.

FL – Flawless

Bez viditelných inkluzí a povrchových vad při 10× zvětšení. Mimořádně vzácné diamanty.

IF – Internally Flawless

Bez vnitřních inkluzí při 10× zvětšení; mohou mít pouze drobné povrchové znaky.

VVS1–VVS2 – Very Very Slightly Included

Velmi, velmi malé inkluze, které jsou obtížně zjistitelné i zkušeným odborníkem při 10× zvětšení.

VS1–VS2 – Very Slightly Included

Velmi malé inkluze. Pro kvalitní šperky představují často výborný poměr mezi vzhledem a cenou.

SI1–SI2 – Slightly Included

Inkluze jsou při 10× zvětšení dobře zjistitelné. U mnoha diamantů však nemusí být pouhým okem vůbec patrné.

I1–I3 – Included

Inkluze jsou výraznější a mohou být viditelné i bez zvětšení. U vyššího množství nebo nevhodně umístěných inkluzí mohou ovlivňovat vzhled a někdy i odolnost kamene.

Co tedy zákazník nejčastěji potká ve šperku?

Velká část diamantů v běžných kvalitních špercích se pohybuje přibližně v oblasti VS až SI. Vyšší čistota automaticky neznamená, že diamant bude pouhým okem krásnější. U dobře vybraného diamantu mohou být inkluze neviditelné bez lupy a zákazník by rozdíl mezi například VS a výrazně dražší VVS pouhým okem vůbec nerozeznal.

4. Cut – brus

Brus je někdy neprávem opomíjený, přitom má zásadní vliv na to, jak diamant září.

Správně vybroušený diamant dokáže světlo vracet zpět k pozorovateli a vytvářet typickou brilanci, záblesky a barevný „oheň“.

U standardního kulatého briliantu GIA hodnotí brus stupni:

Excellent – Very Good – Good – Fair – Poor

Diamant s krásnou barvou a vysokou čistotou může při špatném brusu působit méně živě než kvalitně vybroušený diamant s o něco nižší barvou či čistotou.

Proč mají diamanty různé barvy?

Diamant nemusí být pouze bezbarvý. Příroda vytvořila diamanty žluté, modré, zelené, růžové, červené, hnědé, fialové i černé.

Jejich barva může vzniknout příměsí jiného prvku, ale také změnou samotné krystalové struktury.

Žlutá – dusík
Atomy dusíku v krystalové mřížce mohou způsobit žluté zbarvení.

Modrá – bór
Přítomnost bóru může vytvářet nádherné modré až modrošedé odstíny.

Růžová a červená – deformace krystalové mřížky
U většiny přírodních růžových diamantů není příčinou příměs barevného prvku. Barva souvisí s deformací struktury diamantu během jeho geologické historie. Červené diamanty jsou mimořádně vzácné.

Zelená – přirozené ozáření
Nejčastější příčinou přírodní zelené barvy je dlouhodobé působení radioaktivních minerálů nebo tekutin v zemské kůře.

Hnědá – strukturální deformace
Hnědé zbarvení často souvisí s plastickou deformací krystalové mřížky.

Černá – množství mikroskopických inkluzí
Černý vzhled mohou vytvářet četné tmavé minerální a jiné inkluze, které omezují průchod světla (neprůhledné černé diamanty jsou uměle dobarvené diamanty horší kvality).

Barevné diamanty s výraznou přírodní barvou se označují jako Fancy Color Diamonds a některé odstíny, zejména sytě růžové, červené, modré a zelené, patří mezi nejvzácnější drahokamy vůbec.

Největší nalezený diamant – Cullinan

Jedním z nejslavnějších příběhů historie diamantů je objev diamantu Cullinan.

Byl nalezen roku 1905 poblíž Pretorie v dnešní Jihoafrické republice. V surovém stavu vážil neuvěřitelných 3 106 karátů a měřil přibližně 10 × 6 × 6 cm.

Byl následně rozdělen a vybroušen na několik velkých a mnoho menších diamantů.

Největší z nich, Cullinan I, známý také jako Great Star of Africa, váží přibližně 530,2 ct a je zasazen do panovnického žezla.

Cullinan II, vážící přibližně 317,4 ct, je zasazen v Imperial State Crown.

Oba jsou součástí britských korunovačních klenotů, které lze vidět v Tower of London.

Je fascinující představit si, že několik nejslavnějších diamantů britských korunovačních klenotů bylo kdysi součástí jediného přírodního krystalu.

Co jsou „krvavé diamanty“?

Označení krvavé diamanty nebo konfliktní diamanty se používá pro surové diamanty, jejichž prodej sloužil povstaleckým hnutím nebo jejich spojencům k financování ozbrojených konfliktů proti legitimním vládám.

Pro omezení obchodu s konfliktními diamanty vznikl Kimberley Process Certification Scheme, mezinárodní certifikační systém zaměřený na obchod se surovými diamanty.

Je však dobré vědět, že pojem „conflict diamond“ má v rámci Kimberley Process poměrně přesnou a užší definici. Není tedy univerzálním označením pro všechny možné etické, pracovní nebo ekologické problémy spojené s těžbou.

Jak se diamanty těží dnes?

Způsob těžby závisí na tom, kde se diamantové ložisko nachází.

Povrchová těžba se používá tam, kde se diamantonosná hornina nachází relativně blízko povrchu. Vznikají rozsáhlé stupňovité povrchové doly.

Hlubinná těžba navazuje tam, kde diamantonosné horniny pokračují do větších hloubek. K ložisku vedou podzemní šachty a tunely.

Naplaveninová těžba získává diamanty ze sedimentů řek a starých říčních koryt. Diamanty se během milionů let uvolnily z původní horniny a voda je přenesla jinam.

Mořská těžba je zvláštností zejména pobřeží jihozápadní Afriky. Diamanty, které byly kdysi řekami dopraveny až k oceánu, lze získávat ze sedimentů pobřeží a mořského dna.

Po vytěžení se diamantonosný materiál drtí a zpracovává tak, aby bylo možné diamanty oddělit od ostatních minerálů. Moderní provozy využívají mechanické a senzorové třídicí technologie a následně jsou kameny tříděny podle svých vlastností.

Diamant není jen velikost

Při pohledu na diamantový šperk bývá první otázkou často: „Jak velký je diamant?“

Velikost je ale jen jednou částí jeho příběhu.

Drobný diamant s výborným brusem může být nádherně zářivý, zatímco větší kámen horšího brusu může působit méně výrazně. Stejně tak nemá vždy smysl platit za extrémně vysokou čistotu, pokud rozdíl zákazník pouhým okem vůbec nepozná.

Při výběru diamantu proto není cílem najít jednoduše „nejvyšší čísla“, ale správnou kombinaci brusu, barvy, čistoty a hmotnosti pro konkrétní šperk a rozpočet.

A možná právě v tom spočívá část kouzla diamantu. Kámen, který vznikal hluboko v Zemi před miliardami let, se po vybroušení stává něčím, co může člověka provázet celý život – a často se předává ještě dalším generacím.